Před pár lety jsem vystřídal asi pět sportů. Ne z nestálosti, spíš mě vždycky něco chytlo a po čase pustilo. Při tom putování jsem utratil dost peněz za věci, které mi vůbec nepomohly. Tohle není článek od trenéra s licencí. Je to zápisník někoho, kdo to zkoušel na vlastní kůži a vlastní peněženku.
Když mi bylo čtyřicet a rozhodl jsem se, že s tím sportem už vážně začnu, udělal jsem klasickou chybu. Nakoupil jsem hromadu vybavení podle recenzí na internetu. Ty recenze ale psali lidé, kteří už roky trénují. Já byl na začátku. A to je rozdíl, který mě stál asi osm tisíc korun za věci, co teď leží ve skříni.
Nejdřív boty, zbytek počká
Ať děláte běh, turistiku, nebo jen rychlou chůzi, boty jsou jediná věc, kde se nevyplatí šetřit na úkor pohodlí. Pozor, to neznamená kupovat nejdražší model. Znamená to koupit boty, které sedí vaší noze a vašemu typu pohybu.
Já mám širokou nohu a vysoký nárt. První běžecké boty jsem koupil online podle velikosti, kterou nosím v civilu. Chyba. Po dvou měsících mě bolelo koleno a přemýšlel jsem, jestli běhání není jenom pro lidi s jinou anatomií. Pak jsem zašel do specializované prodejny, nechal si změřit chodidlo a koupil boty o půl čísla větší s jinou klenbou. Najednou to šlo. Nebyla to moje lenost ani věk. Byly to boty.
Pro turistiku platí totéž. Nemusíte mít pohorky za pět tisíc. Potřebujete boty, které mají správnou podrážku na to, kam chodíte, a které si můžete vyzkoušet v obchodě. Zkoušejte je odpoledne, kdy máte nohu přirozeně oteklou. To je rada, kterou mi dal prodavač a kterou jsem do té doby nikdy neslyšel.
Co můžete klidně koupit levně
Tady je seznam věcí, u kterých jsem zjistil, že dražší varianta mi nepřinesla nic navíc. Nebudu to schovávat do odstavců, protože je to prostě výčet.
- Sportovní trička a legíny. Funkční materiál z decathlonu za dvě stě korun mi slouží stejně dobře jako značková věc za dvanáct set. Rozdíl poznáte možná po padesáti praních, ne po pěti.
- Ponožky. Tady mě překvapilo, jak velký rozdíl dělá obyčejná bavlna versus syntetika, ale cenový rozdíl mezi levnými a drahými syntetickými ponožkami jsem nikdy nepoznal.
- Lahev na vodu. Plastová za stovku, nerezová za osm set. Obě udrží vodu. Ta nerezová je hezčí, to uznávám.
- Základní posilovací pomůcky. Guma, podložka, malé jednoručky. Tady fakt nepotřebujete prémiové značky.
- Sluchátka na sport. Mám bezdrátová za šest set a fungují. Dražší mají lepší zvuk, ale při běhu to stejně neřešíte.
Kde se naopak vyplatí připlatit
Jsou tři věci, u kterých jsem zpětně rád, že jsem připlatil. První jsou už zmíněné boty. Druhá je sportovní podprsenka, to je rada pro ženy, ale moje žena mi to potvrdila mnohokrát a stálo ji to pár nepříjemných měsíců, než to zjistila. Třetí je cokoli, co chrání klouby nebo záda: kvalitní podložka na cvičení, správně zvolená hůl na nordic walking, nebo trekingové hole s pořádným zámkem.
A ještě jedna věc, která není přímo vybavení: návštěva fyzioterapeuta nebo trenéra na jednu konzultaci. Za hodinu zaplatíte třeba tisíc korun, ale ušetří vám to měsíce zbytečného trápení a možná i zranění. Já to udělal až po roce a půl a litoval jsem, že ne dřív. Trenér mi za hodinu řekl víc o tom, jak mám běhat, než všechny články dohromady.
Co si z toho odnést
Když začínáte po čtyřicítce, vaše tělo už není to osmnáctileté, ale to není překážka. Je to jen informace. Potřebujete boty, které sedí, a pár věcí, které chrání to, co už máte trochu opotřebené. Zbytek klidně kupte levně a doplňujte postupně, až budete vědět, co vás opravdu baví. Protože nejdražší věc na světě je vybavení na sport, který jste po dvou měsících přestali dělat.
