Trailcamp UTMB: letní tábor pro dospělé

Nejslavnější trailový závod v Evropě. Kilian Jornet trojnásobný vítěz. Pro mnoho smrtelníků nedostižná, možná životní meta závodění v přírodě. To je závod UTMB. V Čechách máme několik finisherů tohoto slavného závodu. Když jednoho chytrého Honzu napadlo uspořádat kemp po trase závodu, bylo to už jen kousek k tomu prožít během týdne skvělé běžecké dobrodružství…

Je leden 2018, většina lidí zrovna řeší plány na zimní radovánky. Já řeším registraci na běžecký kemp na konci léta. V propozicích je psáno, že kemp je určen jak pro dobrého běžce, tak i pro středně zkušeného hobíka. Pro jistotu zasílám e-mail s absolvovanými závody organizátorovi a dostávám kladnou odpověď: „Pojeď, to v pohodě zvládneš.“ Abychom si rozuměli, jedná se o zájezd, jehož cílem je uběhnout sto sedmdesát kilometrů v pěti dnech v Alpách. Žádný Polabí! Rovinky nebudou, asfalt leda na fotce.

Je srpen 2018 a já s obřím kufrem plným běžeckých svršků a bot vyhlížím podobnou sortu bláznů na místě srazu. Náš autobus se dostavil, můžeme jet. Jedu sám, jako kdysi na dětský tábor a tak v průběhu cesty občas vzpomínám na ty bojovky, bobříky odvahy a noční pochody, kterými jsme jako děti kdysi prošli. Hned první noční bojovka nás čeká v Chamonix v kempu. Jsme rozděleni po čtyřech do stanů a naším úkolem je si obydlí postavit. Spíme tu jen první noc, zítra se vybíhá. „V 9 ráno mějte sbaleno, ať se můžeme přesunout na start a vyběhnout.“ Tak zní první pokyny. Celému kempu šéfuje Honza. Už zmíněný finisher UTMB 2016. Říďa, nebo taky náčelník má při ruce dva mistry kuchyně – Kubu a Markétku a celkem tři ambasadory. To jsou lidé, kteří se o nás budou starat při běhu. Zuzka, Vlastík a Michal jsou zkušení sportovci. Navíc mají chytré hodinky, telefony a chytré řeči J, tak snad nikde nezabloudíme.

První ráno na kempu a vlastně každé další ráno je ve znamení balení stanů, osobních věcí a snídaně. Jelikož tuhle dovolenou pořádají „běžci pro běžce“, tak je jídelníček přizpůsoben dlouhému pobytu v přírodě a obrovskému výdeji energie. Denně je pro nás připravená nějaká sladká kaše s jablky, rozinkami, kokosem, oříšky. Chleby se šunkou, sýrem doplňuje ovoce a energetické tyčinky. Máme zajištěnou polopenzi, takže v cíli na nás bude čekat opět jídlo (rizoto, kuskus, těstoviny, steaky se salátem a vždy polévka). Po cestě se musí každý zařídit z vlastních zásob nebo nákupem potravin na horských chatách.

Začíná první etapa, která měří 31 km s převýšením 1525 metrů. Startujeme přímo v centru Chamonix pod startovní bránou UTMB závodu. Ve vzduchu je cítit nadšení celé té běžecké party. Jdeme na to!!! Z centra města se běží cca 8 km docela po rovině přes Les Houches, následuje výšlap na první kopec Le Délevret do 1800 metrů nad mořem. I když je v plánu, že se rozdělíme na tři skupiny dle rychlosti a zdatnosti, tak první den běžíme ještě docela kompaktně a všichni spolu. Vrcholky kopců jsou zahalené v mlze a tak si mnohdy ani neuvědomujeme, co nás ještě čeká. Hory mají i tak ohromné kouzlo. Trochu poprchává, ale nálada je výborná. První etapa končí ve vesnici Les Contamines. Jsme všichni, bereme útokem sprchy a malý červený stan „coctail bar“, kde se podává večeře. Za první den jsme se trochu stihli poznat a tak zjišťuju, že celá parta třiceti běžců je neskutečně různorodá – ajťák, úředník, veterináři, doktor, učitelka, dělník. Věkově jsme rozkročeni cca 30 – 60 let. Hory se totiž neptají „kolik je ti let“, ale „kolik máš nastoupáno“. Mám fakt radost, že trailcamp je pro všechny. Moje počáteční obavy, že nebudu stíhat, jsou pryč.

Druhá etapa má přívlastek královská – 47 km a 3013m převýšení. V noci pršeno a my se v 5:30 budíme a balíme mokré stany. Následuje snídaně a v 7:00 už jsme připraveni na startovní fotku a vyrážíme bojovat s tratí. Tady už se vytvořily skupinky. Někdo to víc žene, někdo víc vychutnává trasu. Hned z rána nás zahřeje cca 13 kilometrový výšlap na Croix du Bonhomme do 2400 metrů nad mořem, kde se dopoledne ještě leskne na slunci malý poprašek sněhu. Následuje magický a náročný seběh do Les Chapieux. Tady mohutně občerstvujeme, jelikož to těžší má teprve přijít. Naštěstí nám přeje počasí a tak výšlap na Col de la Seigne (2516m) vnímám jako takový pěkný výlet. Následuje nejvyšší bod celého UTMB Col des Pyramides Calcaires (2565m). Počasí vydrželo a my můžeme s otevřenou pusou hledět na samotný vrchol Mont Blancu. V životě jsem nevystoupal výš! Po stoupání musí logicky přijít klesání – tentokrát kamenité a obtížné do Lac Combal. Tady mě potěší dvě věci, cestou dolů je hospoda (čti pivo a rychle) a následuje běhatelná pasáž aspoň 3 km po rovině. S heslem „rovného po málu“ utíkáme chvílemi v tempu 4:40/km. Cedule s nápisem Courmayeur 4 hodiny 10 minut nevěstí nic lehkého. Poslední kopec už trochu trpím a ze závěrečného 10 km dlouhého seběhu do Courmayeuru si pamatuju jen to, že jsem Zuzce stále opakoval, že jsem kluk z Polabí a že zítra rozhodně neběžím. Doběhli jsme z Francie do Itálie. Přivítal nás krásný kemp a vydatná večeře v podobě čočkové polévky a těstovin s rajčatovou omáčkou. Po večeři vtipkujeme, že další etapa vede až do Dánska. Než ulehnu, vyprosím si od náčelníka regenerační přístroj, takže půlhodiny vypadám jako robocop a spoléhám na elektrošoky.

Etapa číslo tři měla následující parametry: 31 km a 2054m převýšení. Ráno následuje opět docela ostrý výšlap na Refugio Bertone (1979m). Únava z předchozího dne je znát, i ostatní účastníci zájezdu polykají výškové metry opatrně. Konečně na kopci! Teď následuje sedmi kilometrový traverz na Refugio Bonatti (2015m). Tady je to opět běžecká extáze. Hole, které jsem využíval skoro pořád, si mohou odpočinout. Toto jsou ty trailové cestičky, které znáte z videí, tady se běží úplně samo. Celá scenérie je umocněná jasným počasí a krásným výhledem na okolní kopce. Do švýcarského La Fouly zbývá zdolat ještě jeden pořádný kopec. Grand Col Ferret (2584m) turisticky přecházíme. Slunce dnes vyloženě pálí. Cestou dolů se naše skupinka trochu trhá a najednou jsem sám a je přede mnou neoblíbený prudký seběh. Jak bych rád byl už zase v kempu u večeře… Naštěstí potkávám ambasadora Michala, trochu bloudíme, ale přes pastvinu se dostáváme na správnou trasu. To mi pomohlo. Třetí etapa je za námi.

Předposlední výběh má délku 31 km a 1880m převýšení. Hned ráno při mírném klesání potkáváme první oficiální značení závodu a také samotné značkovače. Značení je velice jednoduché, ale funkční – fáborky s reflexními prvky. Závod je za rohem a myšlenka na blížící se cíl nás zase povzbuzuje. Krásný seběh končí a následuje prudké stoupání na Champex-Lac (1466m). Tady je už připravena velká UTMB občerstvovačka. My volíme restauraci na břehu jezera. Jedno švýcarské orosené nabudí do dalších kilometrů. Tentokrát běžíme s terminátorem Vlastíkem, který nám “povoluje” jen jednu občerstvovačku u vrcholu La Giete. Takhle jsem si to představoval od začátku – sýry, klobásky a pivko. Seběh do kempu tentokrát tolik nebolí. Máme před poslední etapou a v kempu je už i večer rušno. Doteď to byly spíš jen takové náznaky večírků, ale v pěkném počasí se hydratujeme pivkem i domácí třešňovicí. V noci nás budí kravské zvonce z vedlejší stáje.

Lehká nevyspalost, ale je tu poslední etapa. Posledních 31 kilometrů a cca 1800m převýšení. Zatneme zuby a jdeme na to. Finiš je blízko! Klesání do Trientu brnkačka, výstup na Catogne (2598m) a už nohy zase bolí jako čert. Z vrcholu zase vedou nádherné klikatící se trailové chodníčky. Pozvolné klesání s výhledem do dáli je balzám na ohnivá stehna. Prudší sešup do Vallorcine je už nějak navíc. Pauza! V centru potkávám další parťáky a tak předposlední kopec jdeme zase ve větší skupině. Cesta na La Flégére byla kvůli padajícímu kamení uzavřena a i samotné UTMB půjde alternativní trasou. My volíme cestu podle známého “je to sice dál, ale za to horší cesta”. Téměř mlčky zdoláváme žebříky směrem k vrcholu. Blíží se bouřka. Nechci, aby nás déšť chytl na vrcholu posledního kopce a tak se peru s obtížnou tratí co to jen jde. V seběhu ze sebe ždímu všechny zbytky sil, abych nezdržoval druhou skupinku cestou k horní stanici lanovky nad Chamonix. Odtud už “jen” 8 km dolů do centra Chamonix. Samotný doběh do cíle je emotivní i přes to, že neběžíme žádný oficiální závod. Centrum je plné lidí a někteří fandí a povzbuzují. Cílová brána je tu, dobíháme k ní a začíná euforie: “My ten Blaník oběhli!” I když se nejednalo o měřený závod, tak jsme si mnohdy sáhli na dno a překonali za těch 5 dní několik krizí, únavu, spaní ve stanech, zimu i déšť. Nepoložilo nás ani vykradení několika stanů. Tyhle podmínky nás jako partu spojily, máme krásné společné vzpomínky na jedno velké běžecké kolečko. Díky vám všem! Cestou tam jsme byli jen autobus bezejmenných šílenců, cestou zpět to byl autobus kamarádů.

PS: Trailcamp pokračoval další tři dny návštěvou závodního expa s nákupem běžeckého vybavení, samotným sledováním závodu a hltáním jak atmosféry, tak francouzského vína. Pokud někoho bolely nohy a nechtěl o běhání ani slyšet, tak věřím, že zlatý finiš hrdiny Xaviera na domácí půdě byl tím správným povzbuzením pro další běžecké sny. To se musí prostě zažít… Ještě jednou díky a zase někdy na kempu!

Krátce o UTMB:

Ultra-Trail du Mont-Blanc (UTMB) je horský ultramaraton pořádaný na přelomu srpna a září v Alpách. V současné době je pod hlavičkou UTMB pořádáno hned 7 závodů. Nejznámější je právě ten s označením UTMB tedy závod na 171 kilometrů s převýšením přes 10 tisíc metrů, který se běží z francouzského Chamonix a jehož cílem je oběhnou celý masiv Mont Blancu v limitu 46 hodin 30 minut. Na závod je nutné se předem kvalifikovat a projít losováním. Letošní, šestnáctý ročník byl otevřen pro 2300 šťastlivců. Vítěz závodu Francouz Xavier Thévenard doběhl do cíle v čase 20 hodin 44 minut. Ve všech závodech změřilo síly letos celkem 8600 běžců.