Hole k tréninku i závodění – test, recenze

Asi před deseti, patnácti lety si přinesla moje máma domů trekové hole. Byla z nich a jejich využití naprosto nadšená a s vehemencí sobě vlastní je nutila i nám všem okolo. Což u mě vzbudilo jako protireakci odpor a zatvrzele jsem reagovala: K čemu hole? Když nemám lyže? Při chůzi i běhu chci mít ruce volné!

Kolikrát jsem se jí v duchu i osobně omluvila za můj velký omyl. Trekové, nordic walkingové či běžecké hole opravdu nejsou módním úletem, ani vybavením pro důchodce (i když kolena velmi šetří). Jsou jednak velmi kvalitním tréninkovým náčiním, ale i pomocníkem v super těžkých závodech.

Na chuť jsem jim přišla na pobytu v lázních v Jeseníku. Kopce tam jsou všude a asi 5 x tak velké, jako ne v zrovna rovinatém Liberci. A protože je tam půjčovali zdarma (a maminka mě zrovna neviděla…), rozhodla jsem se je zkusit. A… světe div se. Byla to láska na první vyzkoušení.

Výhody:

• Zapojujete nejen nohy, ale i ruce. Tím zapojíte logicky více svalů, roste potřeba i spotřeba kyslíku. Takže tréninkový efekt je vyšší, než jen při chůzi nebo běhu – více rozvíjíte kardiovaskulární systém i dýchací funkce. A to přitom za pocitu menšího úsilí.
• Samozřejmě při zapojení rukou posilujete svaly horní poloviny těla, což je vítané jak u mužů , tak u žen (např. zabraňuje povislé kůži na zadní straně rukou – na tricepsu)
• Tím, že zapojujete více svalů, je třeba lepší koordinace. K lepší koordinaci musíte více zapojit mozek… a tím vám zbývá méně prostou na to, abyste se při běhu a chůzi nudili. Tohle samozřejmě berte z nadsázkou, je to jen můj pokus o vědecké vysvětlení, že dlouhé běhy nebo výlety mě s holemi zkrátka baví daleko víc, než bez nich.
• Tím, že část vaší váhy převezme horní polovina těla, tak významně šetříte klouby dolních končetin. Takže i ten, kdo výlety, natož běh, omezil z důvodu bolesti kolen, může směle vyrazit.
• V náročném terénu vám pomáhají udržovat stabilitu.
• Tím, že zapojíte i ruce, jste schopni v prudkých stoupáních protáhnout krok a zrychlit tempo bez pocitu, že se více dřete. Ten krásný pocit, když při závodu vedle vás soupeři klušou a vy si vedle v klidu kráčíte 🙂
• Tím, že vaše ruce nesou svou váhu a ještě část váhy horní poloviny těla, tak ulehčují svalům na nohách. No a zkuste si spočítat, kolik kroků uděláte třeba na 30 km dlouhé, náročné trase v kopcích. 30 tis? Ok. Kdyby každá ruka ulehčila jen „svých“ 5 kg (jako že nese výrazně víc), tak na 30 km ulehčí nohám o krásných 15 tis. nazvedaných kilogramů. A to už se někde, například v pozdní části závodu, projeví. Nemyslíte?

Kdybych to měla shrnout jednoduše, bez odborných výrazů: Prostě mě to s holemi víc baví, mám pocit, že se méně dřu a přitom jdu rychleji a ještě víc trénuji. A to zní dobře, ne? 🙂

A kde a jak hole používám?

• dlouhé výlety, hlavně v horách – asi není co dodávat
• speciální imitační cvičení z „lyžařské školy“ – různé dynamické skoky, dynamická chůze s dlouhým krokem, sprinty do kopce
• při dlouhých bězích v horách
• na závodech. To trochu rozvedu. Samozřejmě, že si je nevezmu na silniční desítku, ani na 15 km s převýšením 500 m. Ale na závody typu Sky race, kde se pohybujeme třeba kolem převýšení 1500 m na 20 km, jsou už pro mě jednoznačnou výhodou. Jejich efekt se ještě zvyšuje při závodech na sněhu, nebo zkrátka „hrabavém terénu“, kde slouží jako opora, která drží

Holí můžeme najít spoustu druhů. Sama jich mám doma několik. Ale nejoblíbenější jsou pro mě nyní jednoznačně hole LEKI …. Důvod? Jsou lehoučké, mají nesmírně praktický systém upínání poutek, která necháváte na rukou, ale odepínáte a zapínáte přímo do hole. Stejně tak je skvělý systém na skládání a rozkládání, bez složitých závitů, které hrozí, že vám povolí v tu nejnevhodnější chvíli. Jejich kvalitu ukazuje i stále větší počet běžců, kteří je při závodech využívají.

autor: Zuzana Kocumová