mySASY: Treninkový profil, co z tebe dostane to nejlepší – test

Když chce člověk v oblasti sportovní výkonnosti ze sebe dostat to nejlepší, musí se v  tréninku pohybovat na hraně svých možností. Odpověď na to, jestli na té hraně jsme, nebo jestli se náhodou nepohybujeme za ní, a nehrozí tak přetížení, nám může dát tréninkový systém mySasy.

Je známou pravdou, že k růstu výkonnosti nedochází při tréninku samotném, ale při následné regeneraci. Míra oné regenerace je navíc zcela určující pro okamžik, kdy by mělo dojít k dalšímu zatížení.

Jde o tzv. princip superkompenzace: Po vyšší zátěži dojde k vyčerpání zdrojů, které se musejí znovu obnovit. Neobnovují se ale na původní úroveň, ale na omezenou dobu i kousek nad ni. A pokud se nám daří do tohoto okamžiku opakovaně směrovat rozvíjející zátěž, dochází k růstu výkonnosti.

A právě onen okamžik superkompenzace nám pomáhá odhalit zajímavá novinka na našem trhu – tréninkový přístroj mySasy, který nám zároveň může pomoci odhalit náš tréninkový typ, od nějž se odvíjí správné dávkování zatížení.  Zajímalo nás pochopitelně, jak tento systém funguje, a na nahlédnutí do jeho možností jsme jako „pokusného králíka“ využili pětinásobného mistra ČR v maratonu Petra Pechka.

 

 

Rozhoduje autonomní nervový systém

Základem sportovního tréninku je totiž generální adaptační syndrom (GAS), jehož princip byl popsán již před 70 lety. Každý stres podle něj vyvolá adaptační reakci, s jejíž pomocí se organismus snaží dostat do zpět do původní rovnováhy. Zátěž pro tělo představuje stres, na nějž se musí adaptovat. Pokud působí tyto stresové podněty opakovaně, snaží se organismus vytvořit „rezervy“, které umožňují vytoužený  růst výkonnosti. Aby však reakce byla optimální, je kromě zátěže třeba zajistit i komplexní regeneraci. Systém mySASY přitom sleduje odezvu organismu na kombinaci zatížení a regenerační fáze, a tím pomáhá najít optimální tréninkový přístup.

Rozhodující roli přitom hraje náš autonomní (vegetativní) nervový systém. Jde o tu část nervového systému, kterou neovládáme vůlí a která řídí činnost našich vnitřních orgánů. Tento systém má dvě větve – sympatikus a parasympatikus. A právě jejich aktivitu mySASY zjišťuje.

Aktivita sympatiku znamená aktivizaci organismu a větší uvolňování a spotřebu energie. Čím je tato hodnota nižší, tím je organismus více aktivován a brání se působícímu stresu. Aktivita parasympatiku naopak znamená kompenzaci a regeneraci a doplňování a ukládání energie. Čím je tato hodnota vyšší, tím lépe je organismus zregenerován. Trochu se to dá přirovnat k automobilu: Parasympatikus řídí doplňování energie, je tedy něco jako „benzínová hubice“, zatímco sympatikus působí jako „plynový pedál“, který reguluje otáčky motoru.

 

Graf, který řekne vše

Výsledky měření přístrojem se zobrazují v grafu, který má tvar kříže. Na ose x (vodorovná) je znázorněna aktivita sympatiku, na ose y (svislá) pak aktivita parasympatiku. Samotný přístroj trochu připomíná hrudní pás sporttesteru, což není náhoda.

„Jednou z funkcí, které vegetativní nervový systém ovlivňuje, je i srdeční frekvence,“ vysvětluje Radim Šlachta ze společnosti mySASY. „Sympatikus a parasympatikus přitom její hodnoty ovlivňují na jiné frekvenci. Přístroj mySASY tedy podobně jako sporttester snímá to, čemu se lidově říká tepová frekvence, z odborného pohledu ale jde o vzdálenost tzv. R-R intervalů. Zatímco ale sporttestery to dělají s přesností na sekundu, my vzdálenost R-R intervalů měříme s přesností na milisekundy. Běžný sporttester vám tedy naměří klidovou frekvenci vždy stejnou a k malým výkyvům dojde jen výjimečně třeba při nemoci nebo přetrénování, mySASY naopak dokáže změřit právě ony drobné nuance, a navíc odlišit vliv sympatiku a parasympatiku, takže se dozvíme, zda je organismus přetížen či naopak dobře regenerován.“

Ranní rituál pro lepší výkonnost

Pokud se běžec rozhodne systém využívat, musí si do svých ranních rituálů ve dnech, kdy ho nejvíce zajímá odezva organismu na předchozí podněty přidat jeden další, zhruba čtvrthodinový. Právě denní doba měření je tady totiž zásadně důležitá.

 „Autonomní nervový systém reaguje na všechno, co člověk v daný den dělá,“ říká Radim Šlachta. „Například po tréninku se jeho rovnováha prudce změní a my sledujeme hlavně to, jestli se to do druhého dne dostane do výchozího stavu. Když se změříte večer, zvlášť když je to po tréninku, hodnoty se zákonitě nacházejí někde úplně jinde a měření nemá žádnou vypovídací hodnotu.“

Výsledky jednotlivých měření zanesené do 2D grafu pak představují hlavní výstup měření. Z jejich umístění totiž můžeme vyčíst, jak na tom v daný okamžik jsme:

• Pokud je výsledek umístěn v pravém horním kvadrantu grafu (vysoká aktivita parasympatiku i sympatiku), znamená to vysokou úroveň regenerace – čím vyšší, tím více se nacházíme ve zmíněním stádiu superkompenzace, což znamená ideální dobu na další těžký trénink. Tyto hodnoty obvykle naměříme po lehčím tréninku nebo ve fázi ladění formy.
• V pravém dolním kvadrantu (vysoká aktivita sympatiku i parasympatiku) obvykle u zdravých sportovců nalezneme výsledky měření po intenzivním tréninku.
• Problém ovšem nastává, je-li výsledek v levé části grafu. Vlevo dole se můžeme ocitnout například ve fázi začínajícího přetížení, při nedostatečné regeneraci nebo při nemoci. Výsledek v levém horním kvadrantu je pak typický pro osoby ve špatné fyzické i psychické kondici a rovněž může znamenat i nemoc.

Jak trénuje eliťák?

Nyní už se ale pojďme podívat, jak dopadlo měření v případě Petra Pechka. Jeho výsledky byly sice ovlivněny tím, že se začal měřit dva dny po vrcholu jarní sezóny – Volkswagen Maratonu Praha, a tudíž šlo o období z hlediska tréninku poněkud netypické, ale i tak jsou závěry měření velice zajímavé.

Z výsledků výrazně vybočuje ten, který je označen číslem 13. Důvod je jednoduchý – na rozdíl od těch ostatních byl změřen ve večerních hodinách, kdy již byl autonomní nervový systém zatížen řadou vlivů včetně tréninku. „Podobný výsledek by ale Petr pravděpodobně naměřil, i pokud by se změřil ráno druhý den po maratonu, protože ten představuje pro tělo extrémní zátěž,“ odhaduje Radim Šlachta. Kdyby v takový den přišel nějaký intenzivní trénink, může to na organismus působit velmi negativně. Naopak měření třetí den po maratonu (číslo 7) je již umístěno výrazně v pravém horním kvadrantu, což ukazuje na vysokou regenerační kapacitu.“

„Petrovy výsledky obecně odpovídají profilu, kterému říkáme TALENT a který se vyznačuje právě umístěním většiny měření v pravém horním kvadrantu,“ pokračuje Radim Šlachta. Tito lidé po zátěži regenerují velice rychle, a hlavně velice výrazně. Dokonce u nich naopak platí, že když zátěž chybí, může to způsobovat degeneraci celého systému.“

Může za to kocovina?

To se ostatně možná projevilo u hodnoty umístěné na ose sympatiku nejníže (číslo 6). Tomuto ránu nepředcházel žádný těžký trénink, jak by se mohlo zdát, den předtím Petr naopak jen lehce klusal. Důvod byl přitom pro vrcholového sportovce poněkud netypický: kocovina (měření přímo z rána po stavu „společenské únavy“ bohužel chybí).

„Ranní kocovina se samozřejmě v měření projevit může, vzhledem k tomu, že jde o měření den po ní, je však pravděpodobnější spíše to, že Petr předchozí den absolvoval mnohem nižší zátěž, než je jeho tělo zvyklé,“ vysvětluje Radim Šlachta. „U skvěle trénovaných lidí zkrátka platí, že když nedostanou tu svoji dávku pohybu, tak se aktivita systému trochu zhorší. Stav organismu ovšem ovlivní všechno, co se v daný den děje, zdaleka to tedy není jen o tréninku. Teď budu trochu spekulovat, dovedu si ale představit, že u takového sportovce je trénink standardem, zatímco kocovina je něco, na co jeho organismus není příliš zvyklý.“

Druhou nejníže položenou hodnotou je pak měření označené číslem 2 – jde o ráno následující po pochodu Praha – Prčice. Na něm Petr absolvoval 73 km dlouhou trasu, kterou z větší části odběhl.

Prostor na zlepšení tu je

Nabízí se pochopitelně se také otázka, jestli převaha měření v pravém horním kvadrantu neznamená, že Petrův trénink je pro rozvoj nedostačující.

„Takto bych si to netroufal říct, nejsem jeho trenér,“ říká Radim Šlachta. „Určitě ale platí, že na stávající zatížení Petr reaguje výborně a pravděpodobně by bylo možné ve správný okamžik zátěž zvýšit. Není to signál, že trénuje špatně, naopak jeho reakce na zátěž jsou skvělé, ale přesto by bylo možné v určitých okamžicích přidat. Mělo by to ale probíhat pod pečlivou kontrolou, aby bylo možné zjistit, jestli nepřestřelil. To by se v profilu poznalo podle toho, že by hodnoty začaly výrazně uhýbat doleva,“ uzavírá hodnocení Radim Šlachta.

Na závěr je třeba říci, že tréninkový profil mySasy není rozhodně určen jen pro špičkové sportovce. Možná ještě užitečnější může naopak být pro obyčejné hobíky, kteří nemají dostatek zkušeností s vedením tréninku a nepřipravují se pod vedením trenérů. Právě jim pomůže nejlépe odhalit, jestli jimi zvolené postupy jsou optimální, jestli na ně jejich tělo reaguje dostatečně, nebo se naopak spíše nepřetěžují. A také jim pomůže určit optimální metody regenerace, které jejich tréninkové snažení podpoří.

Jestli mySasy najde mezi sportovci širší uplatnění, samozřejmě ukáže až čas, my mu ale pro jeho užitečnost dáváme velké šance.

Jak probíhá měření přístrojem mySasy

• Přístroj připomíná sporttester a funguje ve spojení s aplikací v chytrém telefonu.
• Měření probíhá nejprve 2 minuty vleže, pak 6 minut vstoje a nakonec 7 minut vleže.
• Ideální je provádět měření denně, užitečné výsledky ale přináší i měření 2-4 x týdně (ideálně po těžší zátěži, abychom zjistili odezvu na ni).
• Průběžně můžete na webu sledovat své výsledky – kromě 2D grafu se vám zobrazuje i úroveň kompenzace a tzv. funkční věk.
• Je možné začít pouze službou „Tréninkový profil“, v rámci které je vám zařízení na měsíc zapůjčeno. Po tomto období obdržíte rozbor výsledků s doporučeními pro trénink a regeneraci.
• V rámci systému je pravidelně možná i přímá konzultace s odborníkem.

Více na www.mySasy.com, www.treninkovyprofil.cz